Krajka – vzorovaná tkanina vyrobená splétáním, svazováním, opakováním nebo kroucením. Nejjemnější krajka je vyrobena z lněné nitě.
Typy krajky pro výrobu šatů
Jednotlivé typy krajky jsou často pojmenované podle umístění jejich vzniku. Krajkové šaty lze obecně vyrábět ze dvou nejzákladnějších typů krajky – jemná krajka a tvrdá krajka. Mekkou jemné krajky jsou především Francie a Anglie, šaty z této krajky jsou volné a jemné a byly používány spíše chudšími vrstvami po celé Evropě. Hrubší a těžká krajka je Maltézká a je vyrobena obvykle z hedvábí. Spousta krajek je ale kombinací těchto dvou typů a může být dále ozdobena pokrytím zlatou nebo stříbrnou nití, případně hedvábím. Takové krajkové šaty jsou pak velmi výjimečné, čemuž ale odpovídá ve většině případů též výjimečná cena.
Krajka může být vyráběna více různými způsoby- často je to kombinace vázání a látání, připomínající první pokusy o výrobu krajky. Různé kombinace krajky s výšivkou tvořily důležitý mezník v krajkářství, ale v dnešní době už se využívají minimálně. V Irsku dosáhla svého nejlepšího vývoje háčkovaná krajka, ze které byly vyráběny především právě krajkové šaty. Pletené šňůrky, které dokážou přežít generace, byly hojně rozšířené i mezi sedláky.
Filet je kombinací vázání a látání, připomínající z prvních krajkových forem pokusil.
Vývoj krajkářství
Krajka byla vyvinuta v 16. století, zpočátku byla vyráběna výhradně ručně, čemuž odpovídala složitost a cena jak krajky samotné, tak krajkových šatů z ní ušitých. Proto byly v této době krajkové šaty především výsadou královského dvora. Postupně započaly snahy o tovární výrobu krajky. Bylo proto provedeno zjednodušení vzoru a postupem času se krajka začala vyrábět ve velkém, čímž došlo k výraznému snížení nákladů. Takto strojově vyrobená krajka se poprvé objevila kolem roku 1760 a po roce 1800 začala být výrazněji používaná též pro výrobu spodního prádla.
Napište komentář