Všeobecně: Móda (z francouzského mode, které vzniklo z latinského modus – míra, vzhled, způsob, pravidlo, předpis) je aktuálně (s trvalostí dnů až roků) upřednostňovaný způsob, jak se některé věci dělají nebo používají. Tento způsob použití nebo řešení není trvalý, ale v čase se mění. Změna módy tak znamená změnu způsobu užití nebo řešení.
S módou je tak spojen určitý duch doby, dobová obliba. Neustále se objevují nové módní vlny. To, co je nové, se nazývá módní; to, co je překonané, se nazývá staromódní. Někdy se móda po určitém čase znovu vrací. V takovém případě se takový způsob neoznačuje jako módní, ale klasický. Nejčastěji je pojem móda spojen s oblékáním, kde popisuje v daném období upřednostňovaný vzhled oděvů, úpravu vlasů a úpravu zevnějšku obecně.
Móda v pravěku
Pravěk: Oděv byl pro člověka nutný již v nejstarších dobách. Prvotní funkcí byla ochrana těla před chladem. Až později se na oděvu projevují i módní prvky, které charakterizují každou historickou epochu našich dějin. Lidé v pravěku upřednostňovali ženské tvary. Narozdíl od dnešní doby, kdy se na obálkách módních časopisů předvádějí vyhublé modelky s trčícími kostmi, dříve byste s touto postavou moc neuspěli. Hlavní prioritou byla plodnost, proto kypré ženské tvary lákaly muže mnohem více. Příkladem můžou být malé sošky žen, například Věstonická Venuše.
Móda ve starověku
Starověk: V období starověku nahlédněme do období antického Řecka. Tato kultura svým klasickým a přiměřeným projevem byla velice blízká našemu cítění. Vytvořila typ oděvu, který na postavě člověka přirozeně splýval. Byl jednoduchý, tvarovaný a nebyl ani tak šitý jako spíše aranžovaný na ženské i mužské postavě. Všeobecným oblečením byl CHITÓN. Skládal se ze dvou obdélníkových pruhů látky s otvory pro ruce. Na tento oděv si ženy ještě vázali PEPOS, který sloužil na břiše jako taška. Klasický plášť chitón se šikmo ovinul kolem těla a doplňovaly ho volné sandály, které byly národní obuví. Šperky nosili Řekové jako běžnou součást oděvu – jehlice, spony, náhrdelníky, náramky, prsteny a náušnice. Egypt: Příkladem módy starověkého Egypta může být samozřejmě nádherná Kleopatra a Nefertiti.
Móda ve středověku
Středověk: Období románské kultury 10. – 11. století vyvinulo velkolepější oděv. Hrady a kláštery se staly centry různých druhů řemesel. Byly to hlavně tkalci a vyšívačky. Tyto profese se staly jedny z nejdůležitějších při výrobě oděvů. Rozličné typy TUNIK u mužů doplňovaly přiléhavé kalhoty. Volná ženská tunika měla rozšířené rukávy do tvaru kalicha nebo volných cípů. V této době nahrazuje sandále uzavřená obuv s prodlouženou špičkou.
Móda v období Gotiky
Rozsáhlé a velmi rozmanité změny v odívání přineslo období gotiky 12. – 15. století. Žena se stává středem společenského dění a tato skutečnost podnítila i rozvoj velkolepého odívání. Ženský oděv je tvarovaný se sukní sahající k zemi. K rukávům jsou připojené dlouhé pásy tzv. PACHY. Oděvy doplňují volné pláště, u kterých se poprvé objevují límce. Časem se ženský oděv dělí na sukni a živůtek, později i kabátek. Novými pokrývkami hlavy jsou ČEPCE, ZAVITÍ ( rouška) a HENNIN ( vysoký čepec se závojem).
Mužský oděv se skládal z pláště, kabátku a nohavic. Pokrývkou hlavy je čapka, později baret. Obuv je uzavřená, se zvýšenou špičkou jak u mužů tak i u žen. Pro gotickou krásku byla typická esovitě prohnutá linie postavy řešená ve vertikále. Prohnutí těla a zdůraznění břicha vycházelo z přirozeného pohledu na těhotenství ženy.
V renesanční Itálii vzniká oděv, který začíná opět respektovat přirozené proporce lidského těla. V tomto období se základní mužský oděv v podstatě neodlišuje od pozdněgotického oděvu. Novou součástí je KOŠILE a vrchní oděv – TAPPERT bez rukávů lemovaný kožešinou. Nejrozšířenější pokrývkou hlavy byl baret, klobouk a turban. Boty dostaly opět svůj přirozený tvar, byly ploché a nízké.
Základem ženského oděvu se stala sukně a živůtek s bohatými rukávy. Obuv se nazývala ŠOPIN ( KOTURNY). Velká pozornost se věnovala účesům splétaných do pletenců, které pokrývaly turbany, čepce a závoje. V období renesance zůstávalo odívání střední Evropě značně konzervativní, jeho módní směr udávalo Německo. Novinkou bylo nošení límce – OKRUŽÍ, který zahaloval výstřih ženských šatů. V tomto období se začaly nosit i noční košile. Na rozdíl od Itálie si ženy v Německu skrývaly vlasy pod síťkou nebo čepcem. Oděvní doplňky měli symbolizovat schopnou a pracovitou hospodyni a proto se nosil za pásem řetěz s klíči, příborem a nůžkami.
Ve Španělsku kráčí móda navzdory vlivům burgundského dvora a prvkům italského a německého odívání vlastní cestou. Proti harmonické módě italské renesance je španělská móda silně ovlivněna geometrickými tvary. Celý šat tvoří jakousi pokladnici a schránku nepřirozené pompéznosti. Ženské tělo se skoro ztrácí ve vyztužené zvonové sukni, která byla podpírána kovovými obručemi. Doplňuje ji živůtek s pevným krajkovým límcem. Součástí ženského a mužského oděvu se stal korzet.
Muž je v tomto období stylizovaný do funkce rytířského dobyvatele světa a ženských srdcí. Vycpaný kabátec – WAMS s okružím je doplněn krátkými kalhoty kulovitého tvaru s punčochami. Vysoký klobouk s okrajem je předchůdcem budoucího cylindru. Španělský oděv byl dokonalou ukázkou uměleckého řemesla a na jeho výzdobě se podíleli zlatníci a vyšívači.
Móda v období mladého baroka
Období 30-leté války 1618 – 1648 se označuje jako rané baroko. Navzdory válečným letům se móda vyvíjí do nevídané luxusní podoby. Mužský oděv se skládá z kabátku, krajkové košile a trubkovitých kalhot pod kolena, které doplňují punčochy a podvazky. Oděv byl doplněn velkým kloboukem. Ženská sukně a vyztužený živůtek byly vypracované jako samostatné části s mimořádnou módní stylizací, která nemá v dějinách módy obdoby. Okruží vystřídal krajkový límec a výstřihy šatů se zvětšovaly. V 17. století celkový vzhled šatů vyzdvihují rukávy s kornoutovými krajkovými manžetami. Velkou módou se stávají kožešinové rukávníky, které nosili v zimě ženy i muži. Nádheru a lesk dvora Ludvíka XIV. (1643 – 1715) napodobovala celá Evropa. Móda baroka zavedla nové materiály, výzdobu a tvar oděvu. Oděv je uvolněný, složitý a dekorativní s množstvím ozdobných prvků, které jsou umístěny po celém oděvu. Skládané kalhoty po kolena, vesta, košile s nákrčníkem a nízké boty tvořili základ mužského oděvu. Ženský oděv je tvořen návratem kovové konstrukce sukně a velkou dekoltáží. Šaty doplňovala šála. Okolo roku 1640 se objevují ve Francii první paruky obrovských rozměrů, které korunovaly jak mužskou, tak i ženskou hlavu.
Móda v období rokoka
Období let 1715 – 1792 představuje módu rokoka. Přetrvává základní střih oděvů z předcházejícího období bez podstatnějších změn. Ženská krinolína překonala několik změn a byla rozdělena do několika vrchních sukní nestejné délky, doplněna vlečkou. Novinkou mužského oděvu je frak s kalhotami po kolena. V tomto období dostává novou podobu i dětské oblečení, které bylo doposud jakousi zmenšenou kopií oblečení dospělých. Děvčata začala nosit šaty a chlapci dlouhé kalhoty s halenou. Velký důraz se klade i na oděvní doplňky. K nim patří vějíř jako součást umění ženské koketérie a taštička (POMPADÚRKA) na drobné kosmetické potřeby, k tomu rukavice a rukávník.
Oděv na konci 18. století a začátku 19. století prošel velkými změnami a to zejména u žen. Kultura odívání je ovlivněna antickým uměním, které se projevilo v uvolněnosti a splývavosti ženského oděvu s velkou dekoltáží, kterou zahaloval šátek.
Nová vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale ovlivnila i způsob života a ostatní druhy umění. Období let 1804 – 1815 se nese v duchu empíru. Volný ženský oděv si udržuje dlouhé splývavé záhyby s postupným odstraněním vlečky. V dalších letech se postupně zkracuje sukně a odhalují se boty, po roce 1810 i kotník. Do Paříže se začaly dovážet první kožešinové pláště a pravé kašmírové šály z Egypta. Módu v tomto období začínají propagovat první módní časopisy – Journax, Gazettes et Revues, které začínají vycházet od roku 1770.
Móda v období biedermeieru a romantismu
Období biedermeieru a romantismu ( 1820 – 1840 ) mění proti předchozímu empíru siluetu dámského oděvu. Vypasovaný živůtek se šněrovačkou a širokánské rukávy zvýrazňují štíhlost pasu. Silueta sukně se rozšiřuje s počtem spodniček. Kabáty nahrazují plášťové šaty doplněné pelerínami, kašmírovými šálami a kožešinovým boa. Mužské oblečení nezaznamenává výrazných změn. Klasickým pánským oděvem je frak doplněn cylindrem a hůlkou.
A co druhé rokoko?
Od roku 1870 – 1890 hovoříme o období druhého rokoka, které má západoevropský charakter. Dominantním znakem ženské módy je nošení krinolíny. Ocelová konstrukce tvořící kostru je vyráběna strojově. Pánský oděv se stále přibližuje dnešní podobě. V tomto období vzniká sako podobné dnešnímu. Spolu s cylindrem se nosil nízký klobouk. Oblečení doplňoval třičtvrteční plášť, boty s nízkým podpatkem a hůlka.
Módu v letech 1870 – 1890 charakterizuje nová linie ženského oděvu, která zdůrazňovala zadní část těla.
Okolo roku 1870 se objevila sukně s TURNÝROU, která je v zadní části podložena kovovou obručí nebo vycpávkou. Spolu s ní se nosily i POLONAISY – rozšířené dlouhé sukně, které odhalovaly spodní dlouhou sukni. Ženská móda tohoto období začala klást základy moderního šatníku žen. Rodí se ženský kostým, cestovní úbor, pláště do deště a proti prachu, které zůstávají jako trvalé dědictví do budoucnosti. Účesy s loknami se vyčesávají vzhůru a doplňují je malé klobouky s peřím a slunečník, který chrání pleť před slunečními paprsky.
V pánském oblečení slavnostní frak vystřídal na denní nošení žaket. Na společenské akce nosili páni dvojřadový prodloužený kabát – GEHROCK. Největší novinkou se stává smoking s hedvábnými klopami. Vznikají různé druhy plášťů, které doplňují měkké plstěné a slaměné klobouky. Pozvolna se upouští od různých módních výstřelků v odívání a oděv se stává praktičtějším a pohodlnějším.
Móda v období secese
Období let 1890 – 1918 se nese v duchu nového stylu – secese. Vyznačuje se výraznou rostlinnou a geometrickou stylizací. Do světa módy přicházejí nové tendence a trendy, ale i opakování z minulých období hlavně v ženském oblečení. Vzniká nový typ oděvu se zvonovou sukní, kterou doplňuje blůza se stojatým límcem. Linie šat se stylizuje do secesního tvaru S. I v tomto období se uplatňoval korzet, který tvaroval ženskou postavu. Denní oděv se stále více přizpůsoboval současným potřebám a moderním trendům. Navzdory tomu večerní róby hýřily různorodostí materiálů a byly hotovými uměleckými díly.
Začátkem 20. století se objevuje kostým s dlouhou zvonovou sukní, blůzkou a kabátkem. Symbolizuje demokratizaci ženského oblečení. Neodmyslitelnými oděvními doplňky byly malé, ale i rozměrnější klobouky dekorované sušenými květy, ovocem a vycpanými ptáky.
Nejdále v úsilí o nový styl, který pronikl všemi druhy umění byla Anglie. K tomuto stylu se ale hlásily i Spojené státy, Belgie, Francie a nakonec i Vídeň a Praha.
Odívání v každé historické epoše dotvářelo každodenní pracovní i společenský život v jeho rozmarech či praktické stránce. I v současnosti tvoří důležitý projev kulturnosti v životě každého člověka – oblékat se vkusně s přihlédnutím na oděvní styl, společenské postavení a estetické cítění jeho nositele.
Napište komentář